Wilhelm Horn – Sezdaný pár z Břeclavi

Wilhelm Horn (1809-1891) - Wilhelm Horn byl český malíř, grafik a fotograf v dobách počátku fotografie nejen v českých zemích, ale také v celoevropském významu. Narodil se 10. dubna 1809 v převážně německy mluvící České Lípě. Absolvoval českolipské gymnázium a pak odjel do Vídně. Zde vystudoval Polytechnický institut a pak se stal účetním na stavbách. Pracoval u stavebních úřadů či firem v Rakousku, v Brně a Praze. Roku 1837 v Brně vydal cyklus barevných litografií moravských lidových krojů podle vlastních kreseb. Tento cyklus je dnešními etnografy vysoce ceněn neboť se jedná se o jedny z nejstarších přesných zachycení lidových krojů Ve svých třiceti letech začal experimentovat s daguerrotypií a 3. října 1841 si otevřel v Praze, na Koňském trhu v domě čp. 840/II U zlatého beránka první fotografický ateliér. Je považován za první stálý daguerrotypický ateliér v českých zemích. Horn ve svém ateliéru nasnímal 1300 daguerrotypií, převážně portrétů. Roku 1854 opustil státní službu a věnoval se nadále výhradně fotografii. V domě Na Příkopě čp. 969/II si otevřel známý ateliér Skleněný salón, začal vydávat první fotografický časopis Photographisches Journal a jako první ve střední Evropě prodával fotografické potřeby, které dodával do řady evropských velkoměst. Z Prahy se Horn roku 1865 vrátil do svého rodného města. Již roku 1863 si koupil v České Lípě dům čp. 358 s ateliérem v dnešní ulici Paní Zdislavy. V roce 1891 ve svých 82 letech zemřel. Jeho hrob na okraji nového českolipského hřbitova je chráněnou kulturní památkou.

Mladý manželský pár ve slavnostním kroji na druhém nejstarším vyobrazení podlužáckého kroje. Ženáč má ještě vysoký černý klobouk s bíločerveným olemováním, ale již bez pera a „kosírku“ (jak se v jeho manželském stavu patří a sluší). Krátká vesta bez rukávů „lajbl“ se velmi pomalu přibližuje k typickému pozdějšímu střihu a tmavý květovaný podklad je vyložen zelenými vložkami. Krátký tmavý šátek s drobnými kvítky uvázaný kolem krku bude napříště znamením ženatého muže. Kroj doplňují bílá košile se širokými, ale kratšími rukávy bez výšivky a krajky a těsně přiléhající soukenné nohavice fialové barvy. Ty jsou již zdobeny modrým „šňůrováním“. Vysoké černé boty s nízkým podpatkem jsou v horní části vykrojeny do špice nahoru.

Určujícím znakem vdané ženy je široký lepenkový čepec potažený hedvábnou látkou, vzadu ukončený tzv. dýnkem. Živůtek je představován „lajblem“ který se střihově přibližuje soudobému mužskému střihu, ale stále zůstává šněrování stuhami o knoflíčky. Rukávce jsou s „taclemi“ v lokti spojeny stužkou a bílý obojek je lemován krémovou krajkou. Chybí ještě výrazná výšivka. Siluetu dokresluje bohatá sukně, jejíž délku autor mírně prodloužil. Výraznou ozdobou slavnostního kroje je potom hedvábná zástěra v modré barvě, korespondující s barvou živůtku. Zástěra je olemována úzkou krajkou pravděpodobně ze stříbrného dracounu – tento typ potom zůstává velmi oblíbenou krojovou součástí až do počátku 20. století. Oděv je doplněn černými vysokými čižmami s nízkým podpatkem bez okutí.