Wilhelm Horn – Svobodný pár z Břeclavi

Wilhelm Horn (1809-1891) - Wilhelm Horn byl český malíř, grafik a fotograf v dobách počátku fotografie nejen v českých zemích, ale také v celoevropském významu. Narodil se 10. dubna 1809 v převážně německy mluvící České Lípě. Absolvoval českolipské gymnázium a pak odjel do Vídně. Zde vystudoval Polytechnický institut a pak se stal účetním na stavbách. Pracoval u stavebních úřadů či firem v Rakousku, v Brně a Praze. Roku 1837 v Brně vydal cyklus barevných litografií moravských lidových krojů podle vlastních kreseb. Tento cyklus je dnešními etnografy vysoce ceněn neboť se jedná se o jedny z nejstarších přesných zachycení lidových krojů Ve svých třiceti letech začal experimentovat s daguerrotypií a 3. října 1841 si otevřel v Praze, na Koňském trhu v domě čp. 840/II U zlatého beránka první fotografický ateliér. Je považován za první stálý daguerrotypický ateliér v českých zemích. Horn ve svém ateliéru nasnímal 1300 daguerrotypií, převážně portrétů. Roku 1854 opustil státní službu a věnoval se nadále výhradně fotografii. V domě Na Příkopě čp. 969/II si otevřel známý ateliér Skleněný salón, začal vydávat první fotografický časopis Photographisches Journal a jako první ve střední Evropě prodával fotografické potřeby, které dodával do řady evropských velkoměst. Z Prahy se Horn roku 1865 vrátil do svého rodného města. Již roku 1863 si koupil v České Lípě dům čp. 358 s ateliérem v dnešní ulici Paní Zdislavy. V roce 1891 ve svých 82 letech zemřel. Jeho hrob na okraji nového českolipského hřbitova je chráněnou kulturní památkou.

Slavnostní varianta lidového oděvu svobodného chlapce nám ukazuje, jak se v první třetině 19. století tento kroj začíná blížit  tomu, co známe ze století následujícího. V první řadě je to krátká přiléhavá vesta pod prsa „lajbl“. Střihově vychází ze vzorů počátku 19. století, ale nemá již na přednici obloukově vykrojené okraje a zádové díly jsou zúžené, členěné dvěma princesovými a jedním středovým švem. Tmavě hedvábný podklad s barevnými kvítky má již pro Podluží typické olemování zelenou portou. Podobně i nový typ soukenných kalhot tzv. uherské nohavice je v zadní části ozdoben jednoduchým modrým „šňůrováním“. Jen barva sukna čeká na svoji typickou rumělkovou červenou (ale to se změní začátkem druhé poloviny 19. století). Vysoké černé čižmy zdobí již typické hedvábné střapce.

Zatím jiný střih vidíme u slavnostní bílé košile – široké dlouhé rukávy jsou bez krajek i výšivky. Také šátek kolem krku je černé barvy místo později používané červené. A nakonec ještě zcela typově jiný vysoký klobouk bez stříšky, ozdobený fialovou stuhou a neopracovaným „kosírkem“.

Vyobrazení dívčího kroje je dle autora v pastelových barvách, které doplňuje výrazná tmavě fialová barva hedvábné zástěry. Živůtek má již oblíbenou barevnou kombinaci růžové a bledě modré, ale stále používá šněrování. Růžové, fialové a žluté stuhy zdobí kroj na třech místech – pod krkem, kolem pasu a na lepenkovém čepci a tak to zůstane až do současnosti. Jen se bude proměňovat šíře, materiál a barevnost mašlí. Na kroji najdeme i černou výšivku, zdobící límec rukávců „obojek“.